Skip to content
SheetParts

Ohýbání · ohraňování

Ohýbání plechu na míru: tloušťky, rádiusy, tolerance

Ohýbání plechu je většinou poslední a nejcitlivější krok výroby plechového dílu — rozhoduje o tom, jestli hotový kryt, rám nebo držák sedne na milimetr, nebo se bude pracně dorovnávat. Na této stránce shrnujeme, jak ohýbání probíhá na ohraňovacím lisu, jaké rádiusy a odstupy je rozumné dodržet už ve výkresu a jaké tolerance od zakázkové výroby reálně čekat.

Jak ohýbání plechu probíhá

Plochý přístřih (výpalek) se vloží na ohraňovací lis, kde razník zatlačí plech do matrice tvaru V. Úhel ohybu je dán tím, jak hluboko razník do matrice zajede — moderní lisy jako TRUMPF TruBend měří skutečný úhel během ohybu (systém ACB Laser) a první kus je tak rovnou v toleranci bez ladění na zmetcích. Šestiosý zadní doraz polohuje přístřih automaticky, takže i složitý díl s mnoha ohyby vznikne opakovatelně.

Zásadní je sled ohybů. Každý ohyb musí mít kam odjet — díl se po každém kroku otáčí a už ohnuté strany nesmí narazit do nástroje nebo do těla stroje. Proto se u nás geometrie dílu ověřuje proti sledu ohybů softwarově ještě předtím, než se zadá materiál. Pokud je nějaký ohyb fyzicky neproveditelný, pozná se to na obrazovce, ne až u lisu.

Tloušťky, rádiusy a minimální odstupy

Nejčastější chyba v návrhu je příliš malý vnitřní rádius a díry nebo prolisy posazené moc blízko ohybu. Jako rozumné výchozí hodnoty pro běžnou ocel a nerez platí:

Tloušťka plechuMin. vnitřní rádiusMin. šířka příruby *
1,0 mm1,0 mmcca 5–6 mm
2,0 mm2,0 mmcca 9–10 mm
3,0 mm3,0 mmcca 13–15 mm

* Nejkratší rameno (příruba) závisí na použité matrici — orientační hodnota. Obecné pravidlo: vnitřní rádius drž alespoň roven tloušťce plechu a díru nebo výřez umísti minimálně 2× až 3× tloušťky od začátku ohybu, aby se okraj díry netáhl a nedeformoval. Pevnější a tvrdší materiály (nerez, pružinové oceli) potřebují rádius větší; hliník s nízkou tažností má sklon k praskání na ohybu, takže se u něj rádius také zvětšuje.

Rozvinutá délka a K-faktor

Plech se na ohybu na vnější straně natahuje a na vnitřní stlačuje; neutrální vrstva, která se nemění, leží někde mezi — její polohu popisuje K-faktor. Z něj se spočítá rozvinutá délka, tedy rozměr plochého přístřihu, který po ohnutí dá přesně požadovaný díl. Když se spočítá špatně, díl je po ohnutí o desetiny až milimetry mimo. Ruční výpočet je snadné zkazit — v naší okamžité kalkulačce se rozvinutá délka i cena spočítají z nahraného modelu automaticky.

Tolerance a co ovlivňuje přesnost

U běžného zakázkového ohýbání se úhlová tolerance pohybuje kolem ±0,5° a rozměrová v řádu desetin milimetru na přírubu. Přesnost ovlivňuje tloušťková tolerance a směr válcování plechu, odpružení materiálu (springback), stav nástroje a hlavně to, jestli byl přístřih přesně vyřezaný — ohyb nikdy nenapraví nepřesný výpalek. Proto spolu řezání plechu a ohýbání úzce souvisí a vyplatí se je řešit jako jeden výrobní řetězec.

Časté dotazy

Jaký je nejmenší rádius, na který lze plech ohnout?

Prakticky zhruba rovný tloušťce plechu u měkčí oceli; u nerezu a hliníku bývá nutné jít výš. Pod touto hranicí hrozí praskání vnějších vláken nebo nekontrolované odpružení.

Potřebuji pro ohýbání 3D model, nebo stačí výkres?

Nejlépe se pracuje s 3D modelem (STEP/STP) — z něj se odvodí sled ohybů i rozvinutá délka. Pro čistě plochý díl stačí DXF rozvinutého tvaru. Kótovaný výkres s úhly a rádiusy je vítaný doplněk.

Zvládnete i jednotlivý kus?

Ano. Díky automatickému seřízení nástrojů (ToolMaster) je ekonomický i jeden kus nebo malá série — není potřeba drahá příprava jako u lisovacích nástrojů.

Proč mi díl po ohnutí nesedí přesně na rozměr?

Nejčastěji kvůli špatně spočítané rozvinuté délce nebo odpružení materiálu. Obojí řešíme výpočtem z modelu a měřením úhlu přímo na lisu.

Máte výkres nebo model dílu k ohnutí? Nahrajte ho a cenu i termín uvidíte ihned — bez čekání na obchodní nabídku.

← Zpět na blog